Legislativa v ČR

Právní předpisy

K rozvoji fotovoltaiky v ČR přispěl Zákon číslo 180/2005 Sb.o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), jehož hlavním přínosem by měla být stabilizace podnikatelského prostředí v oblasti obnovitelných zdrojů energie, zvýšení atraktivnosti těchto zdrojů pro investory a vytvoření podmínek pro vyvážený rozvoj OZE v ČR. Mezi další významné právní normy můžeme zařadit zejména tyto dokumenty: Bílá kniha o obnovitelných zdrojích energie (1997), Směrnice 2001/77/EC . Evropského parlamentu a Rady EU ze dne 27. září 2001 „o podpoře výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu“,Vyhláška č. 475/2005. ( novelizovaná vyhláškou č. 364/2007 Sb.), kterou se provádějí některá ustanovení zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů a cenové rozhodnutí ERÚ č. 8/2008.

 

Zákon číslo 180/2005 Sb.

Vyhláška 475/2005 Sb. a její novelizace vyhláškou č. 364/2007 Sb.

Novelizace vyhlášky přináší změnu indikativních hodnot technických a ekonomických parametrů, především ve smyslu předpokládané životnosti fotovoltaické elektrárny, která se z původních 15 let zvyšuje na 20 let.

 

Plné znění novelizace vyhláškou č. 364/2007 Sb.

Tato vyhláška obsahuje z hlediska fotovoltaiky toto zásadní ustanovení: § 2 odst. (11) : „Úřad stanovuje výkupní ceny a zelené bonusy elektřiny z obnovitelných energetických zdrojů podle zvláštních právních předpisů1). Výkupní ceny a zelené bonusy jsou uplatňovány po dobu životnosti výroben elektřiny“. Po dobu životnosti výrobny elektřiny, zařazené do příslušné kategorie podle druhu využívaného obnovitelného zdroje a data uvedení do provozu, se výkupní ceny meziročně zvyšují s ohledem na index cen průmyslových výrobců minimálně o 2 % a maximálně o 4 %, s výjimkou výroben spalujících biomasu a bioplyn.

 

Cenové rozhodnutí ERÚ č. 5/2009 ze dne 23. listopadu 2009

Cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 5/2009 ze dne 23. listopadu 2009, kterým se mění cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 4/2009 ze dne 3. listopadu 2009, kterým se stanovuje podpora pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, kombinované výroby elektřiny a tepla a druhotných energetických zdrojů - Energetický regulační věstník, částka 10, ze dne 30. listopadu 2009

 

Daňová úleva

Z hlediska investice do fotovoltaiky je důležitý zákon č. 586/1992 Sb., část první, § 4 odst. (e), o daních z příjmů, který říká, že příjmy z provozu obnovitelných zdrojů energie jsou osvobozeny od daně z příjmů, a to v roce uvedení do provozu plus následujících 5 let (§ 4 písmeno e).

 

Mechanismus výkupních cen a zelených bonusů

Princip výkupních cen:

Provozovatel přenosové soustavy (PS) má povinnost připojit fotovoltaický systém do sítě a veškerou vyrobenou elektřinu, na kterou se vztahuje podpora vykoupit. Výkupní cena je dána ERÚ (viz Cenové rozhodnutí) a tato cena bude vyplácena jako minimální (navyšuje se o index PPI) po dobu následujících 20 let.

Provozovatel je povinen podávat hlášení o naměřené výrobě ve čtvrtletních intervalech formou výkazu zasílaného na ERÚ.

 

Princip zelených bonusů:

Provozovatel většinu vyrobené elektrické energie spotřebovává sám. Přebytek vyrobené elektřiny pak prodává distributorovi.

Výkupní cena se řídí Cenovým rozhodnutím ERÚ vyrobené kilowat hodiny je nižší, provozovatel však šetří na vlastní spotřebě, kterou si dokáže sám pokrýt elektřinou z fotovoltaiky.

Zelený bonus = finanční částka navyšující tržní cenu elektřiny, která zohledňuje snížené poškozování životního prostředí.

Provozovatel si na trhu musí najít obchodníka, kterému elektřinu prodá za tržní cenu. Cena je nižší než u konvenční elektřiny, protože v sobě obsahuje nestabilitu výroby, a je různá pro různé typy OZE. V momentu prodeje získá výrobce od provozovatele distribuční soustavy tzv. zelený bonus neboli prémii. Regulační úřad stanoví výši prémií tak, aby výrobce získal za jednotku prodané elektřiny o něco vyšší částku než v systému pevných výkupních cen. Př. takovýto systém je povinný pro investory, kteří budou vyrobenou elektřinu využívat pro vlastní spotřebu.

 

Který systém je výhodnější (příklad):

FVS na rodinném domku z roku 2009. V případě, že zvolí podporu formou výkupních cen za 12,89 Kč/kWh. Nese náklady na zřízení nového odběrného místa (U RD cca.10tis.Kč +500Kč/A na hlavním jističi).

V systému zelených bonusů a vlastní spotřeby má investor za povinnost v podstatě předat hlášení o vyrobené elektřině (postačí „ocejchované měřidlo“). Za každou vyrobenou kWh obdrží od distributora 11,91 Kč a navíc nenakoupí elektřinu (standardní sazby dle tarifu), kterou si sám vyrobil a spotřeboval. Otázka zní, co s vyrobenou elektřinou, kterou majitel FVS nespotřebuje a která „teče zpět do sítě“. Tady záleží vždy na dohodě s distributorem, který je nebo není ochoten tuto elektřinu vykupovat (popř. vůbec strpět tuto elektřinu v síti).

Základním principem zelených bonusů je možnost najít si obchodníka, který tuto elektřinu vykoupí. Z našich informací vyplývá, že velmi vstřícný postoj zaujímá k této problematice např. E-ON, který „nadbytečnou“ elektřinu vykupuje za 81 ha/kWh, tedy za rozdíl výkupní ceny a zeleného bonusu. V případě zelených bonusů jsou nižší vstupní investiční náklady a navíc tento systém umožňuje generovat vyšší zisk než v případě výkupních cen.