Malá solární ekonomika

Běžný rodinný domek ročně spotřebuje zhruba 4,7 megawatthodiny elektřiny. V orientačních propočtech České fotovoltaické průmyslové asociace (CZEPHO) činí při sazbě pěti korun za kilowatthodinu roční náklady za spotřebu elektrické energie 23 000 korun. Ta částka má trvalou tendenci růst a v současné krizi těžby fosilních zdrojů je to ještě pravděpodobnější než kdykoli předtím. V letech 2005 až 2011 meziročně rostla cena energie pro domácnosti od 4,3 po 7,9 procenta.

I malá solární elektrárna na střeše závislost na spotřebě fosilních zdrojů drobným příspěvkem snižuje. K výrobě elektřiny využívá surovinu, které je všude vůkol nadbytek a je zadarmo – sluneční energii. Proto v dalších úvahách na nějaký stop stav zapomeňme a pokusme se vyjádřit, v čem možný profit vězí.

Pětikilowattová elektrárna ročně vyrobí zhruba 4,7 megawatthodin elektřiny, kterou dodá do sítě. Stačí při tom pokrýt zhruba třetinu vlastní spotřeby. Při financování s využitím takzvaného zeleného bonusu se i vlastní spotřeba promítá do konečného vyúčtování. Výkupní cena zeleného bonusu je stanovena na 6,50 koruny za kilowatthodinu. Ve zvoleném případě domku se spotřebou 4,7 megawattu si tedy občan v podmínkách roku 2011 vyfakturuje 30 550 korun.

Vedle toho si samozřejmě platí běžnou sazbu za odebranou elektřinu. Za „vlastnoručně“ vyrobených 30 procent spotřebované energie sice ušetří, ovšem fixní náklady za dodávku ušetřených 1,4 megawatthodiny musí zaplatit tak jako tak. Karel Čáp z CZEPHO na zvoleném příkladu spočítal úsporu 4909 korun. Takže poplatek za odběr elektřiny je proti sousedovi bez fotovoltaiky o tuto částku nižší – něco málo přes 18 000 korun u domu s fotovaltaikou proti 23 000 korun u domu bez ní.

Výsledek celého výpočtu: Bez započítání vstupní investice za elektrárnu vydělá dům s fotovoltaikou přibližně 12 300 korun, zatímco dům bez fotovoltaiky musí platit za spotřebu 23 000 korun. Rozdíl plateb mezi oběma domy je zhruba 35 000 korun.

 

 

Článek v odborném časopise "ENERGIE KOLEM NÁS"

Odborný časopis zaměřený na veškerá témata v energetice.

Energie kolem nás

 

 časopis

 

Stanovisko Ministerstva financí k odvodu za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření

 
 

Sdělení Generálního finančního ředitelství k aplikaci ustanovení Čl. I bodu 2 a Čl. II bodu 2 zákona č. 402/2010 Sb., jenž zavádí zdanění výnosu ze solárních elektráren.

Právní úprava

Zákonem č. 402/2010 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (dále jen „zákon č. 402/2010 Sb.“), byl s účinností od 1. ledna 2011 zaveden odvod za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření (dále jen „odvod“). Předmětem odvodu je elektřina vyrobená ze slunečního záření v období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2013 v zařízení uvedeném do provozu v letech 2009 a 2010. 

Od odvodu je osvobozena elektřina vyrobená ze slunečního záření ve výrobně elektřiny s instalovaným výkonem výrobny do 30 kW, která je umístěna na střešní konstrukci nebo obvodové zdi jedné budovy spojené se zemí pevným základem evidované v katastru nemovitostí. Poplatníkem odvodu je výrobce elektřiny ze slunečního záření (dále jen „poplatník“). Plátcem odvodu je provozovatel přenosové soustavy, resp. provozovatel regionální distribuční soustavy (dále jen „plátce“), který je povinen odvod provést z částek hrazených výrobci formou výkupní ceny nebo zeleného bonusu.

Poplatník odvodu - výrobce

Poplatník odvodu bude i po účinnosti zákona č. 402/2010 Sb. vystavovat doklady na výkupní cenu, resp. zelený bonus, obdobně jako do konce roku 2010. Z legislativy upravující odvod nevyplývá povinnost na dokladech uvádět další údaje. Případná povinnost uvádět na dokladech další údaje může nicméně vyplývat ze smluvních podmínek upravujících vztahy mezi plátcem a poplatníkem.

Příslušná částka za výkupní cenu nebo zelený bonus bude na dokladu vystaveném poplatníkem uváděna i nadále v hrubé výši, tj. ve výši nesnížené o odvod. Výpočet výše odvodu, jeho sražení a odvedení  je povinností  plátce.

Sražená částka odvodu je pro poplatníka, který vede účetnictví daňově uznatelným nákladem  podle § 24 odst. 2 písm. p) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve znění pozdějších předpisů,  a to v období, do něhož v souladu s předpisy upravujícími daně z příjmů spadá příjem (výnos) z prodeje elektřiny, resp. ze zeleného bonusu, který je předmětem odvodu.

Pro řádné splnění zákonné povinnosti odvodu plátcem je nezbytná součinnost poplatníka s plátcem, tzn,, že poplatník plátci ve vlastním zájmu poskytne bez zbytečných odkladů informace, prokazující, že elektřina vyrobená poplatníkem není předmětem odvodu (v návaznosti na datum uvedení zařízení do provozu) nebo že se na ni vztahuje osvobození (v návaznosti na výkon a umístění zařízení).

Plátce odvodu - distributor

Plátce provede srážku odvodu podle § 7a a násl. zákona č. 402/2010 Sb. Základem odvodu podle § 7c cit. zákona jsou částky fakturované poplatníkem plátci bez DPH v předmětném odvodovém období. O částku odvodu bude snížena úhrada poplatníkovi.

Plátce je povinen odvod ze základu odvodu provést do 25 dnů po skončení odvodového období (tj. kalendářního měsíce), ve kterém v souladu s platnými účetními předpisy o základu odvodu účtoval. Ve stejné lhůtě je povinen podat vyúčtování odvodu.

Pro zaokrouhlení odvodu se uplatní § 146 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád v platném znění (dále jen „daňový řád“) s tím, že základ odvodu a odvod bude stanoven odděleně za každý jednotlivý doklad.

V případě, že poplatník údaje prokazující nárok na osvobození od odvodu, resp. skutečnost, že elektřina není předmětem odvodu, poskytne plátci až následně poté, co byl z platby odvod plátcem sražen a odveden, bude nutné postupovat v souladu s příslušnými ustanoveními daňového řádu.

Plátce splní svoji povinnost podávat vyúčtování doručením tiskopisu Vyúčtování odvodu z elektřiny ze slunečního záření MFin 5537 – vzor č.1 místně příslušnému správci daně.